Koruna Česká
Opava

Monarchistická strana
Čech, Moravy a Slezska

Knížectví opavské

Místní společnost
Koruny České

Koruna Ceska Opava

Místní společnosti
Knížectví opavské má bohatou historii v těžbě drahých kovů.
Unsplashed background img 2

Knížectví opavské - bylo historickým útvarem na moravsko-slezském pomezí v okolí dnešních měst Opavy, Bruntálu, Krnova, Hlučína a polských Hlubčic.

Kolem roku 1269 udělil Přemysl Otakar II. svému nemanželskému synovi Mikulášovi (1255–1318) Opavsko nebo část příjmů z něj. V listinách se pak o Mikulášovi mluví jako o „pánovi Opavy“; není však podloženo, že by byl již prvním opavským knížetem. Přechodně na hradě v Hradci nad Moravicí po bitvě na Moravském poli sídlila královna vdova Kunhuta a po Mikulášově návratu z uherského zajetí potomci vedlejší větve Přemyslovců. 

Roku 1318 bylo Opavsko předáno Mikulášovu synovi Mikuláši II. (1288–1365), který se tak stal prvním doloženým knížetem, a bylo potvrzeno jako léno Českého království, později České koruny. Opavsko tak bylo vyčleněno z Moravy jako samostatná země. V letech 1336 až 1365 bylo personálně spojeno s Ratibořským knížectvím. Po smrti Mikuláše II. bylo Opavsko rozděleno mezi jeho čtyři syny. Dokonce i samotné město Opava bylo rozčtvrceno, vznikly čtyři na sobě nezávislé městské rady spravující čtyři části rozděleného města. Tento systém se však ukázal neefektivním a bylo od něj záhy upuštěno.

Roku 1377 bylo Opavsko rozděleno na Opavskou a Krnovskou část, od kterých se později oddělila samostatná stavovská panství Albrechtice (Olbersdorf) a Bruntál. Opavsko samo bylo děleno mezi řadu členů Mikulášových potomků, až se někdy před rokem 1465 dostalo do rukou českého krále Jiřího z Poděbrad (1420–1471). Ten ustanovil novým knížetem svého syna Viktorína. Poděbradovci se však na Opavsku neuchytili stejně dobře jako v Minsterberku, neboť na nátlak uherského a českého krále Matyáše Korvína mu museli roku 1485 své knížectví postoupit. Matyáš pak postupoval stejně jako Jiří z Poděbrad a Opavsko dal svému synovi Jánošovi. Dějiny mají tendenci se opakovat a nejinak tomu bylo i zde. Po smrti Matyáše se vlády nad Slezskem chopil dle olomouckých úmluv Vladislav II. Jagellonský. Jánoš bez podpory svého otce neustál jagellonský tlak a knížectví tak opět měnilo majitele. Tentokrát však zůstalo v rukách českých králů. Roku 1526 přešlo po smrti Ludvíka Jagellonského a zvolení českým králem Ferdinanda I. Habsburského pod vrchnost rakouských Habsburků. Král Matyáš udělil Opavsko roku 1613 lénem svému důvěrníkovi Karlovi I. z Lichtenštejna (1569–1627) a formálně je stvrdil jako součást Slezska.

Po první slezské válce bylo v roce 1742 území Vratislavským mírem opět rozděleno. Část ležící východně od města Opavy a severně od řeky Opavy (Glubčice a Prudník) připadla k Prusku a jižní část s Krnovem, Bruntálem, Bílovcem a Opavou k Rakousku. Rakouská část se po první světové válce v roce 1918 stala společně s jižní částí pruského Ratibořska součástí Československa. Pruská část připadla po druhé světové válce Polsku.

I přes ztrátu vlády nad Opavským a Krnovským knížectvím používají dosud vládnoucí monarchové lichtenštejnského rodu titul opavského a krnovského vévody.

OPAVA - Knížectví opavské.
Unsplashed background img 2